„Naše děti jsou dnes na všech světadílech,“ říká zakladatel PRONATALu doc. Tonko Mardešić

PRONATAL letos slaví 30 let. U jeho zrodu stál doc. MUDr. Tonko Mardešić, CSc., jeden z průkopníků české reprodukční medicíny, který se oboru věnuje už od roku 1986. Pod jeho vedením se v roce 1993 v pražském Podolí narodilo první dítě po přenosu rozmraženého embrya v Česku. Později založil PRONATAL, z něhož postupně vyrostla síť klinik v Česku i zahraničí. A výsledkem jsou desítky tisíc příběhů se šťastným koncem – díky léčbě PRONATALu se narodilo už více než 50 tisíc dětí. 

Reprodukční medicíně se věnujete od roku 1986. Zažil jste tedy prakticky celý její moderní vývoj. Jak moc se za tu dobu změnila?

Změnilo se prakticky všechno. Změnili se pacienti, medicína i společnost. Když jsem začínal, například odběr vajíček znamenal laparoskopický výkon v celkové anestezii a hospitalizaci. Dnes je reprodukční medicína úplně někde jinde. Velkým milníkem bylo také mražení embryí. V roce 1993 se v programu, který jsem tehdy vedl v Podolí, narodilo první dítě po přenosu rozmraženého embrya v Česku. To, co bylo tehdy mimořádnou událostí, je dnes běžnou součástí léčby.

Jak potom vznikla myšlenka založit PRONATAL?

Začátkem devadesátých let jsem vedl program mimotělního oplodnění v Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí. Už tehdy jsme byli docela úspěšní, nicméně jsme se dostali do situace, kdy jsme měli čekací dobu na léčbu tři roky. Tři roky, což je dnes naprosto nepředstavitelné. Bylo nám jasné, že některé pacientky by se léčby ani nemusely dočkat v době, kdy by pro ně ještě měla smysl. To byl hlavní impuls. Celý tým, včetně laborantek a sester, tehdy z Podolí odešel a založili jsme Sanatorium PRONATAL. Pacientky přišly za námi a z čekání v řádu let se najednou staly měsíce.

S jakou představou jste nové pracoviště budovali?

Díky zkušenostem, které jsme už tehdy měli, pozitivním i negativním, jsme věděli poměrně přesně, co chceme. Naší představou bylo pracoviště, které bude medicínsky i organizačně zaměřené výhradně na problematiku poruch plodnosti, a to v celé její šíři. Myslím, že se nám to podařilo.

PRONATAL letos slaví 30 let. Na co jste za tu dobu nejvíce hrdý?

Zcela nepochybně na to, že výsledkem naší práce je tolik narozených dětí, že bychom jimi zalidnili jedno okresní město. Z toho musím mít největší radost. Stejně tak mě ale těší, že z naší původní myšlenky vznikla síť pracovišť po Evropě. Díky výsledkům a publikační aktivitě jsme získali také mezinárodní renomé. A naše děti jsou dnes na všech světadílech. To je báječné.

Vaše práce ale měla přesah i za hranice PRONATALu. Působil jste například ve vedení Evropské společnosti pro lidskou reprodukci a embryologii ESHRE. Bylo pro vás důležité být součástí mezinárodní odborné komunity?

Reprodukční medicína byla vždy velmi dynamický obor a mezinárodní spolupráce je v něm nesmírně důležitá. Člověk musí sledovat vývoj, sdílet zkušenosti a zároveň porovnávat vlastní výsledky s tím, co se děje jinde ve světě. I díky tomu se česká reprodukční medicína dostala na velmi vysokou úroveň.

Vracejí se za vámi pacienti a ukazují vám děti, které se díky léčbě narodily?

Nepochybně. Chodí za námi a posílají nám obrázky. Donedávna jsme tady dokonce měli tabla s fotografiemi miminek. S nástupem GDPR jsme je ale museli odstranit, i když na fotografiích byly pouze děti bez rodičů.

Co vás na reprodukční medicíně i po tolika letech stále naplňuje?

Je to optimistická medicína. Výsledky své práce vidíte velmi rychle a práce s lidmi člověka naplňuje. Možná jsou to právě ty emoce. Páry často prožívají dlouhé období trápení a nejistoty. A když se potom všechno podaří, překlopí se to najednou do obrovských pozitivních emocí. To je něco, co v člověku zůstává.

Existuje zásada, které jste se během své kariéry vždy držel?

Určitě. Dělat poctivou medicínu. Jen to se vám může v této práci skutečně vyplatit. Jen potom můžete klidně spát a mít jistotu, že jste pro pacienta udělal všechno, co bylo ve vašich silách.