Estetika budoucnosti: proč plastická chirurgie hledá přirozenost

Od výrazných proměn k jemným úpravám, které téměř nejdou poznat. Moderní estetická chirurgie se mění: místo "dokonalých" tváří klienti i lékaři hledají harmonii, přirozenost a dlouhodobé výsledky. O trendech, fatgraftingu, faceliftech i o tom, proč budoucnost estetiky možná nebude o umělých materiálech, ale o vlastních tkáních, jsme mluvili s plastickým chirurgem Martinem Molitorem z kliniky Art Ethic ze sítě Multi-klinika.

Jak vnímáte moderní plastickou chirurgii – kam se posouvá?

Posouvá se v oblasti materiálů, nástrojů a přístrojů, což pomáhá vymýšlet nové postupy, zvyšovat bezpečnost a zlepšovat výsledky. V rámci možností plastická rekonstrukční chirurgie dosáhla limitů, proto se vyvíjí alternativy jako umělé tkáně, mluví se o klonování apod., nicméně brzké využívání se nejeví blízko. Posouvá se i v myšlení jak pacientů, tak i chirurgů, vidíme cyklení, kdy se žádosti klientů i představy lékařů mění formou spirály. Začne se jednoduše, pak se výkon stává komplexnějším, někdy jde do extrému, poté se zjistí, že je to rizikové a výsledek je identický. Vrátíme se k méně radikální strategii, pak se objeví nový, lepší postup, a jsme na začátku kruhu, ale o stupeň výš.

Mění se požadavky klientek?

Žijeme v době globalizace, svět je propojen internetem, sociálními sítěmi a požadavky částí světa se sjednocují. Svět je hodně zaměřen na vzhled, což řeší všechny věkové kategorie žen i mužů. Je to dobře – svět je hezčí, když se v něm pohybují upravenější a spokojenější lidé. Existují etnické rozdíly ve vnímání krásy, ale všichni hledají způsob, jak být atraktivnější. Proto se rozvíjí estetická chirurgie a medicína. Jejím úkolem je zatraktivnit vzhled, což je nejčastější požadavek. V mladém věku řešíme harmonizaci těla a obličeje, řešení asymetrií, přidání "ženskosti" apod., ve vyšším věku provádíme kombinace výkonů k úpravě těla po porodech a k prevenci nebo zmírnění následků stárnutí. Nejběžnější výkony v mladším věku jsou liposukce, zvětšení prsou, korekce nosu, ve středním věku úprava prsou a břicha po porodech a ve vyšším věku operace v obličeji – oční víčka, facelifty.

Proč se klade větší důraz na přirozenost?

Důraz na přirozenost je přirozený. Většina lidí má raději přirozenou změnu, harmonizaci než něco extravagantního. Stejně jako je prokázáno, že jemný make-up se na ženách mužům líbí víc než výstřední, je to i v úpravách estetické chirurgie a medicíny. To je většinový požadavek. Bohužel mladší ženy si berou příklad ze světa modelingu nebo od celebrit. Neuvědomují si, že v soukolí světa "slavných" přežije jen ten, kdo je vidět. Lidé musí provokovat a přehánět ve všem. Ale to není něco, co bychom rádi viděli všude. Trend přirozeného výsledku po estetické operaci je dominantní, jen občas se potkáváme v ambulanci s nepřiměřeným požadavkem a jen občas vidíme na ulici nepřirozeně upravený obličej.

Jaké trendy budou dominovat estetické medicíně v nejbližších letech?

Těžko odhadnout, protože se pohybujeme ve světě byznysu, kde existuje tlak různých společností na prodej produktů. Rád bych věřil tomu, že se bude zachovávat zdravý rozum, cit pro estetiku a budeme se držet přirozenosti. Trendem bude i ustupovat od umělých materiálů k materiálům přirozeným, tělu vlastním.

Proč je fatgrafting považován za jeden z trendů?

Využití vlastního tuku je jedním z nejlepších výdobytků estetické chirurgie. Studie prokazují, že aplikace vlastního tuku nepřináší riziko ve smyslu vzniku nádoru apod., a to ani u žen, u kterých provádíme rekonstrukci prsu po léčbě rakoviny. Tuk má funkci jednak objemovou – přidává objem, ale i regenerační – zlepšuje kvalitu tkání z důvodu vysokého obsahu kmenových buněk, růstových faktorů apod.

V čem spočívají jeho výhody oproti implantátům nebo výplním?

Vlastní tuk je "vlastní" tkáň a riziko komplikací je minimální. I zde existuje možnost atypické reakce, ale riziko je zanedbatelné. Existuje hodně látek, které se v rámci estetické medicíny vpravují a jsou tělu vlastní, tedy tkáně tuto látku běžně obsahují. Například kyselina hyaluronová, kterou považuji za účinnou při aplikaci ve správné indikaci. Nicméně tato kyselina je vyrobena uměle a nese v sobě jinou informaci než kyselina hyaluronová vytvořená vlastním tělem nebo vlastní tuk. Jsem estetický chirurg, ale udivuje mě, že si někdo nechá do kůže obličeje napíchat například lososí sperma. Asi mě mnoho kolegů nebude mít rádo, ale mně to přijde absurdní. Prostor pro nežádoucí reakci považuji za velký i z hlediska dlouhodobého.

Pro koho je fatgrafting vhodný?

Je vhodný v mnohých indikacích, protože jeho objemový a regenerační efekt patří mezi pilíře plastické chirurgie. V rekonstrukční chirurgii ho využíváme pro rekonstrukce prsou nebo k doladění výsledku, ke zlepšení kvality nebo pigmentace kůže, ke zlepšení skluzných vlastností kloubů apod. V estetické chirurgii se využívá ke zvětšení prsou nebo hýždí, ale i k přidání objemu jinde, k regeneračním a jemným výplňovým účelům v obličeji apod. Metoda se dá použít jen u lidí, kde máme k dispozici tuk k odběru. Vedlejším benefitem výkonu je fakt, že harmonizujeme kontury těla v místě, kde tuk odebíráme liposukcí.

Jak dlouhodobé jsou výsledky?

To je dobrá otázka, zde panuje mnoho mýtů. Tuk, který aplikujeme nemá cévy, žádnou výživu a musí se v místě aplikace tzv. přihojit, pak zůstává navždy. Jaké procento tuku se přihojí, závisí na technice a bezchybnosti aplikace, na pooperačním průběhu, ale i genetické výbavě příjemce. Neexistují testy, které by nám ukázaly, jaká je pravděpodobnost přihojení. Nicméně pravděpodobnost vyjadřuje Gaussova křivka: u většiny, cca 70 % lidí se vstřebá třetina aplikovaného tuku, dvě třetiny se přihojí navždy. Pak existuje 15 % lidí, u kterých se přihojí méně než dvě třetiny, ale na druhé straně máme 15 % lidí, u kterých se přihojí víc. V praxi má každý cca 85 % pravděpodobnost, že po aplikaci se mu přihojí dvě třetiny a více aplikovaného tuku. Z tohoto důvodu se u fatgraftingu aplikuje o třetinu tuku víc, než kolik potřebujeme, tím jsme schopni dosáhnout optimálního výsledku. Také musíme upozornit, že přihojený tuk reaguje na změnu hmotnosti těla, a pokud po aplikaci klientka zhubne, ztrácí se i tuk aplikovaný fatgraftingem.

Jak se proměnila za posledních deset let metoda faceliftu?

Operace obličeje – omlazení jsou staré víc než 120 let a stále se vyvíjí. O spirálovitém průběhu jsme již mluvili a při hledání dokonalosti a věčnosti výsledku se výkony zdokonalují, po jisté době se vrací k jednodušší variantě, protože se zjistí, že výsledky se příliš neliší. Estetická chirurgie podléhá trendům a stačí, že se objeví nový název, udělá se marketing a všichni to chtějí.

Nicméně pokrokem v oblasti faceliftingu je téměř mikrochirurgický přístup, úcta ke tkáním a jejich šetření, důraz na přirozenost, minimalizace rizika komplikací a co nejlepší a nejtrvanlivější efekt. Všichni chtějí "Deep plane facelift". Je to skvělá technika, která se dá udělat v jakémkoliv věku, ale není u všech nutná. Také jen modifikuje a zdokonaluje principy z minulosti. Dokonalost se schovává v detailu, a proto je výborné kombinovat klasický facelift s jinými omlazujícími, méně invazivními technikami (výplně, botulotoxin, peeling, lasery apod.). Pak je efekt výborný. Když se spojí s přiměřeným make-upem, účesem a úsměvem, tak je omlazení ohromující, přesto přirozené.

Proč už nejde o "natažený obličej", ale sofistikované omlazení?

Naštěstí většina klientů chce přirozený efekt, aby obličej nevypadal operovaný, ale svěžejší. K tomu je nejlepší využívat kombinací neinvazivních a invazivních technik. Jako nejlepší výsledek považují klientky stav, kdy nikdo nic nepozná, ale všichni se ptají, jak to, že vypadají tak dobře. Nejpozitivněji jsou klientkami od známých vnímány otázky jako: "Vrátila ses z dovolené?", "Změnila jsi zaměstnání?" a hodně oblíbená je: "Vyměnila jsi chlapa za mladšího?".

Kdy je čas facelift zvážit?

Pokud mluvíme o estetickém faceliftu, je indikace a časování v rukou klientů. Každý vnímá stárnutí různě. Hodně se na tom podílí i sociální příslušnost nebo zaměstnání. Lidé exponovaní veřejností vnímají projevy stárnutí obličeje citlivěji a vyžaduje se, aby to řešili. Nicméně i mimo showbyznys jsou lidé, kteří kontury obličeje řeší a nemusí se jednat o známky stárnutí, stačí tvar dolní části obličeje, krku apod. Občas dělám facelift i u žen do třiceti let věku, u kterých vím, že můžeme konturu obličeje upravit dle přání, zeštíhlit oblast dolní čelisti a definovat krk. Pokud ale mluvíme o známkách stárnutí, pak je vhodnou dobou pro facelift stav, kdy jsou velké přebytky a poklesy kůže, hluboké vrásky, které jinými metodami nelze již efektivně a efektně upravit.

Jak poznat kvalitního chirurga?

Není to jednoduché, protože papír, internet a sociální sítě snesou všechno. Málo lidí umí odfiltrovat, co je v reklamě přikrášlené. Dobrá praxe a dobrý lékař se dá poznat dle toho, že je v oboru stabilní, reference jsou pozitivní a ideální je doporučení na základě zkušenosti od lidí, kterým důvěřujete. Důležitý je osobní kontakt, jak na vás lékař působí, jak se vám věnuje, jak je ochoten s vámi probírat různá témata i podrobnosti a zda si vybudujete důvěryhodnější vztah. Pokud se vše setká, je pravděpodobnost, že jste v rukou lékaře, jehož zájmem jste vy, váš požadavek a vaše spokojenost.

Plastická chirurgie bývá spojována s estetikou, vy však působíte i na humanitárních misích. Jaký je rozdíl mezi operací, která mění vzhled, a tou, která vrací kvalitu života?

Úkolem medicíny není jen zachraňovat životy, ale také zlepšovat jejich kvalitu. Plastická chirurgie v tomto spojuje rekonstrukční i estetický rozměr. Na humanitárních misích pomáháme pacientům s vrozenými vadami, po úrazech či nemocech a vracíme jim funkci i důstojnost. V estetické chirurgii pracujeme s podobným principem – měníme vzhled tak, abychom pomáhali odstraňovat psychická traumata, komplexy a zvyšovali kvalitu života. Plastická chirurgie je výjimečná tím, že nejen přidává léta životu, ale také život létům.

Co vás přivedlo k humanitární práci v zahraničí?

Pro humanitární práci musíte mít dávku empatie a soucitu, který ale nekončí tím, že ukápnete slzu a řeknete si: "To je ale smutné". Je to typ soucitu, který vás nutí něco udělat, pomoci i za cenu odříkání. Musíte mít i dávku dobrodružnosti, odvahy zkoušet něco nového, nebo dělat něco starého v odlišných podmínkách. Měl jsem štěstí, že se to ve mně vše spojilo. Proto, když mě kamarád prof. Lanzetta z Itálie, který založil nadaci GICAM, oslovil, zda bych s nadací nechtěl spolupracovat, bez zaváhání jsem souhlasil. Až pak jsem zjišťoval, co to obnáší, a zvažoval, jak to oznámit manželce a rodičům. Ono název humanitární mise zní hrozivě.

Změnila vás práce v krizových podmínkách i jako estetického chirurga?

Jakákoliv neznámá práce nebo práce v neznámých podmínkách každého rozvíjí. Nutí vás uvažovat jinak, hledat až bizarní řešení, modifikovat postupy, používat jiné nástroje nebo známé nástroje jinak. Nevzdávat se a vyřešit co nejvíce s co nejméně prostředky. V estetické chirurgii není prostor pro experiment, ale změna pohledu, modifikace postupu pomůže vždy. Občas se stane, že během estetické operace zjistíte, že potřebný nástroj se zapomněl vysterilizovat a není k dispozici. To vás ale nevykolejí.

Rozhovor naleznete v letním vydání časopisu Estetika 6-8/26