"Usměvavá deprese": tichý zloděj radosti ze života

Působí mile a bezstarostně, pracuje naplno, vesele konverzuje. Přesto uvnitř prožívá každodenní pocit vyčerpání, prázdnoty a ztráty smyslu života. Tak by se dal popsat člověk s takzvanou usměvavou depresí – stavem, kdy jsou potíže skrývány za radostnou maskou. Jeho okolí často problémy nezaznamená, a než přijde potřebná pomoc, může být pozdě.

Na tváři úsměv, v duši trýzeň

Usměvavá deprese neboli smiling depression není oficiální diagnózou, obecně ji řadíme do spektra depresivních poruch. Odborníci ji však jako fenomén znají. Objevuje se už v literatuře ze 70. let, kdy významný americký psychiatr a psychoanalytik R. D. Chessick poprvé použil tento termín v kazuistice publikované v Archives of General Psychiatry. Jedná se o stav, kdy člověk trpí obvyklými příznaky deprese, tedy pociťuje ztrátu energie, vyčerpání, beznaděj či pocit prázdnoty, avšak navenek působí zcela vyrovnaně, vesele. Své potíže tedy maskuje.

"Úsměv může být způsob obrany, za kterým se skrývá utrpení. Člověk má pocit, že jeho trápení nikdy neskončí. Beznaděj pak může vést k myšlenkám na smrt jako vysvobození," upozorňuje psychoterapeutka Mgr. Jiřina Maršálková. Blízcí si mohou povšimnout drobných změn, které však na první pohled nevypadají závažně. Jde například o častější únavu, podrážděnost, ztrátu zájmu o aktivity, které člověka dříve těšily, případně nenápadné uzavírání se do sebe. Někdy mohou zaznívat opakované poznámky typu: "Já jsem tak vyčerpaný", případně "Nic mě nebaví", přestože se dotyčný stále snaží usmívat.

Zrádná přetvářka

Smiling depression ukazuje, jak zrádné je posuzovat ostatní jen podle toho, jak působí navenek. Ačkoliv neexistuje jednoznačný profil člověka, který by byl ke smiling depression náchylnější, častěji se vyskytuje u lidí, kteří na sebe kladou vysoké nároky. Vyskytuje se u výkonově orientovaných jedinců, perfekcionistů, manažerů, osob v pomáhajících profesích nebo také u těch, kteří jsou zvyklí držet své emoce i vše ostatní pod kontrolou. Ohroženou skupinou mohou být rovněž mladí dospělí, kteří čelí tlaku na to "vypadat dobře", ať už v reálném životě, nebo na sociálních sítích. Svou roli může hrát i genetická dispozice a neméně důležité je osobnostní nastavení a sociální prostředí.

Jak ji rozpoznat?

Tím, že člověk trpící smiling depression své obtíže skrývá, narůstá riziko, že jeho deprese zůstane dlouho nerozpoznaná a neléčená. Přitom největším nebezpečím pro lidi s depresivní poruchou je, že s vleklými potížemi mohou nabýt přesvědčení, že jejich utrpení nikdy neskončí a není naděje na zlepšení. Tato beznaděj pak může v krajním případě vést až k myšlenkám na smrt jako vysvobození. Okolo 2,2 % pacientů trpících nějakou duševní poruchou si skutečně život dobrovolně vezme. V Česku to v roce 2023 představovalo 1253 dokončených sebevražd. Ačkoliv nemáme přesnou evidenci příčin dle psychiatrických diagnóz, odhaduje se, že zhruba třetina až polovina těchto tragických případů souvisí s afektivní poruchou, nejčastěji depresí.

Člověk se smiling depression často zůstává bez adekvátní pomoci a tedy v bludném kruhu zoufalství jednoduše proto, že jeho okolí nemá šanci včas reagovat. Některé výzkumy ukazují, že právě skrývání psychických potíží zvyšuje riziko sebevražedných myšlenek i u mladých dospělých. Proto bychom měli být k sobě i druhým všímavější, vnímat i drobné změny v chování a nebát se otevřeně o psychickém zdraví mluvit.

Aby pomoc přišla včas

Prvním a nejdůležitějším krokem je uvědomit si, co prožívám. Jak na tom jsem. Že to, co se mi děje, není moje chyba a že na to nemusím být sám. Mohu se svěřit blízkému, ideálně také kontaktovat praktického lékaře, psychiatra nebo psychoterapeuta. Pro řadu citlivých jedinců bývá těžké o osobních problémech mluvit tváří v tvář. V takovém případě je velmi dobrou volbou anonymní on-line screening. Ten pomůže identifikovat, že se už nejedná jen o obyčejnou únavu a přechodný smutek. Například na webových stránkách terapeutických programů Mindwell najdete screeningový dotazník SAM, který velmi dobře zachytí právě i příznaky případné deprese.

Další fází v cestě k psychickému zdraví je absolvování on-line terapie. Studie potvrzují, že digitální intervence pomáhají účinně nastartovat léčbu a překlenout období čekání na osobní péči. Takovým programem je v Česku již zmiňovaný Mindwell, založený na principech kognitivně-behaviorální terapie. Jeho autorem je přední český psychiatr a psychoterapeut profesor Ján Praško. Mindwell je systematické řešení nejčastějších psychických poruch, dostupné ze soukromí a pohodlí domova. Aktuálně nabízí terapeutické programy deprese, úzkost, syndrom vyhoření, psychická odolnost a sebedůvěra. Některé programy plně hradí zdravotní pojišťovny VoZP, ČPZP, ZPMV ČR.

Významným faktorem ve snaze utajit svoje psychické problémy a nosit falešnou, optimistickou masku je stigmatizace duševního zdraví. Ačkoliv český výzkum ukazuje, že tabu ohledně duševních poruch postupně klesá a situace se zlepšuje, obavy z odsouzení okolím odrazují spoustu lidí od rozhodnutí říci si o pomoc. Digitální terapie pomáhá bořit bariéry, je diskrétnější, bez nutnosti docházet osobně do ambulance. Naprosto zásadní je nezavírat před problémem oči. Deprese je léčitelná a světlo na konci tunelu je na dosah, jen se vydat tím správným směrem.

Odborný pohled na problematiku usměvavé deprese poskytla terapeutka, která se dlouhodobě věnuje práci s lidmi potýkajícími se s depresí, úzkostmi i syndromem vyhoření a zároveň se podílí na tvorbě preventivních programů v oblasti duševního zdraví:

Mgr. Jiřina Maršálková je terapeutka a spoluautorka preventivních programů Mindwell. Je členkou České společnosti kognitivně-behaviorální terapie a České asociace pro psychoterapii.

Text najdete v časopise Estetika 12-2/25-26.