Za hranicí stresu: 7 příznaků úzkosti, které byste neměli přehlížet

Úzkost není jen psychický diskomfort, který se "nějak přežije". Dlouhodobě dokáže zásadně narušit kvalitu života – od spánku přes práci až po mezilidské vztahy. Přesto si mnoho lidí její příznaky neuvědomuje nebo je zaměňuje za běžný stres.

Kde je tedy hranice mezi stresem a úzkostí? A jak poznat, že už je čas vyhledat pomoc?

Úzkost: když tělo bojuje s neviditelným nepřítelem

Úzkost je přetrvávající psychický stav, který často nemá jasnou příčinu. Může ji spustit genetická predispozice, chronický stres, traumatické zážitky nebo i styl výchovy. Někdy přichází nenápadně – třeba v období jarní únavy.

Na rozdíl od stresu, který bývá reakcí na konkrétní událost a odeznívá s jejím vyřešením, úzkost se drží i tehdy, když reálné ohrožení pominulo. Je to tichý společník, který vyvolává napětí a vnitřní nejistotu.

Podle statistik postihují úzkostné poruchy až 10 % populace – častěji ženy než muže. Mezi ně patří například sociální fobie, panická porucha nebo generalizovaná úzkostná porucha.

Jak úzkost ovlivňuje tělo?

Když mozek vyhodnotí situaci jako nebezpečnou, aktivuje tzv. "boj nebo útěk" reakci. Tělo zaplaví stresové hormony kortizol a adrenalin. Pokud tato reakce trvá dlouhodobě, může narušit imunitní systém a přispět ke vzniku různých fyzických potíží.

Úzkost tedy rozhodně není "jen v hlavě". Přináší i viditelné tělesné symptomy – a právě těchto 7 příznaků byste si měli všímat:

1. Neustálý strach a vnitřní napětí

Pocit, že se "něco stane", i když vše vypadá v pořádku. Obavy bez konkrétní příčiny, nervozita, neklid a očekávání katastrofy. Typický stav při úzkost

2. Nespavost a potíže s relaxací 

Úzkost často ovlivňuje spánek – ať už jde o problémy s usínáním, časté buzení nebo neklidné spaní. Mozek nedokáže "vypnout" a zaplavují ho myšlenky právě ve chvíli, kdy má odpočívat.

3. Zhoršená koncentrace a roztěkanost 

Úzkost odvádí pozornost k obavám, což ztěžuje soustředění na běžné úkoly. Výsledkem může být snížený pracovní výkon i konflikty v komunikaci.

4. Přehnané reakce a podrážděnost 

Nadměrná citlivost na běžné podněty, časté výbuchy emocí nebo netrpělivost. Úzkost mění vnímání reality a může zhoršit mezilidské vztahy.

5. Trávicí potíže 

Nevolnost, nadýmání, průjmy nebo zácpy – i to může být důsledek zvýšené hladiny kortizolu a adrenalinu. Tělo "vypíná" zažívání, aby se mohlo soustředit na přežití.

6. Zrychlené dýchání (hyperventilace) 

Lapaní po dechu, závrať, pocit na omdlení nebo brnění v končetinách. Typické projevy paniky nebo návalové úzkosti.

7.  Změny srdečního rytmu 

Bušení srdce, návaly horka, pocení – tělo reaguje jako při fyzické zátěži. Dlouhodobě může úzkost přispět i ke vzniku srdečních onemocnění.

Úzkost se nedá "přemluvit" – ale dá se zvládnout

"Strach a úzkost se nedají uchlácholit, je třeba přepnout mozkovou aktivitu do racionální oblasti a tím vlastně nepustit ty nepříjemné pocity ke slovu tím, že jim nedodáte energii," říká psychiatr Radkin Honzák.

V praxi to znamená: aktivovat logické myšlení, plánování nebo paměť. Například počítat příklady, číst nebo si vybavit detaily z dětství. Tím se odebírá úzkosti energie.

Pomoc existuje: psychoterapie, léky i všímavost

Dlouhodobá úzkost by neměla zůstat bez povšimnutí. Někdy člověk nejdřív zamíří k praktickému lékaři kvůli tělesným potížím – ale klíč je hledat i psychické příčiny.

Psychoterapie pomáhá změnit vzorce myšlení a naučit se úzkost lépe zvládat. V některých případech je vhodná i medikace. Podle psychiatra Kryštofa Kantora je důležité si uvědomit, že úzkostné myšlenky nemusí mít absolutní platnost a často jsou plné kognitivních omylů – a tím pádem se zabývám věcmi, které jsou neužitečné, až škodlivé.

Úzkost je přirozenou součástí života – ale neměla by nám ho řídit.

Zdroj: aktuální jarním vydání časopisu Estetika.