Parfémy budí emoce a vypráví příběhy

Na Masarykově univerzitě v Brně vyučuje předmět Historie a umělecké zobrazení parfému v evropské kultuře. Vůně jsou její celoživotní vášní a má ten vzácný dar vnímat každý jejich záchvěv, každou nuanci. Na základě zkušeností a slov doc. PhDr. Mileny Šubrtové, Ph.D., si uvědomíte, že parfém je víc než pozlátko. Parfém jsou emoce, parfém je život

Kdy a jak se ve vás probudila vášeň pro vůně?

Vůně i parfémy jsem milovala od dětství, ke každému předmětu jsem si automaticky přivoněla. Součástí mého dětského pokladu byla prázdná miniatura parfému, kterou mi dala maminka. Jednalo se o vůni "Je reviens", tedy "Vrátím se", z roku 1932 od značky Worth. Trávila jsem dlouhé chvíle se zavřenýma očima a nosem přitisknutým k malému oválnému flakónku, neboť zbytky té květinové vůně fungovaly jako kouzlo, které mě jediným nádechem mohlo přenést někam do pohádky. Už tenkrát jsem tedy bezděčně objevila evokační potenciál vůní, jejich schopnost povzbudit naši fantazii, přivodit příjemné i zneklidňující pocity, zkrátka to, co dnes známe jako "madeleine de Proust" podle scény z románu Hledání ztraceného času, kdy sousto sušenky rozpouštějící se v čaji odstartuje sérii dávno zasutých vzpomínek.

Vědomý a systematičtější zájem o parfémy pak přišel až během vysokoškolského studia. Podařilo se mi z normalizačního Československa vycestovat na stáž do Francie a najednou všechny ty flakóny s poetickými názvy, které jsem do té doby znala jen z literatury, dostaly konkrétní podobu.

Svoje studenty učíte vnímat vůně a popisovat čichové vjemy. Daří se vám to?

Byla jsem překvapená zájmem o tento předmět. Pokud vím, jsem jediná, kdo problematiku vůní a parfémů propojuje ve vysokoškolské výuce s širším kontextem historickým a kulturním. Moji studující jsou ze všech fakult Masarykovy univerzity a výhodou je, že mohou do společné debaty vnášet impulzy z různých oborů. Během dvouhodinové přednášky otestujeme přibližně tři až čtyři vonné kompozice a ingredience.

Zdůrazňuji jim, že při popisování toho, co cítí, nemohou nikdy udělat chybu. Cílem není inventární soupis použitých složek, ale vyjádřit emoce, dojem z vůně, a to bude vždy individuální – o to více však obohacující pro ostatní.

Limitováni jsme jedině tím, že češtině (stejně jako jiným jazykům) schází adekvátní slovní zásoba pro přiblížení vůní. Souvisí to s tím, že čich byl po staletí podceňovaným smyslem spojovaným se zvířaty, zatímco těmi favorizovanými pro vnímání světa se staly zrak a sluch. Chceme-li popisovat čichové vjemy, musíme se uchýlit k výpůjčkám z jiných smyslových oblastí. Hovoříme tak o vůni lehké, těžké, hlučné, sladké, kyselé, pikantní, měkké, ostré, temné, zářivé…

Jak se v čase proměňovala funkce parfémů? Předpokládám správně, že se v minulosti jednalo o ryze dámskou záležitost?

Dodnes se potkáváme s mylnou představou, že parfém je výrazem ženské marnivosti. Skutečnost je ovšem jiná: prvotní funkce parfému byla náboženská. Ostatně samo slovo "parfém" je z latinského "per fumum", což označuje stoupající vonný dým ze spalovaných pryskyřic a květin obětovaných bohům. Ještě ve starověku se přidružila funkce terapeutická, neboť parfémové oleje chránily proti slunci a pomáhaly hojit rány, a poté i funkce hédonická či estetická, spojená s vyvoláním příjemných pocitů. Parfémovali se muži i ženy bez rozdílu a dělení vůní na dámské a pánské bylo až výsledkem masovější výroby a prodeje parfémů v 19. století.

Jaké trendy v současné produkci a používání parfémů vás zaujaly?

Zatímco počátkem 20. století vznikaly desítky vůní ročně, na konci už to bylo kolem dvou set a za celé 20. století zhruba 15 tisíc novinek. Ovšem v období od roku 2000 do současnosti bylo nově na trh uvedeno 85 tisíc vůní! Na překotnou nadprodukci s chrlením novinek a odnoží úspěšných vůní reagují tzv. niche značky ("niche" znamená výklenek), usilující o výjimečnost a osobitost. Tyto nezávislé, malé značky často spolupracují s místními pěstiteli, dbají na etický proces výroby s využitím netradičních složek přírodních i těch bezpečných syntetických, jimiž přírodu pomáhají chránit. Neinvestují do reklamy, ale nahrazují ji jasně čitelným konceptem. Jejich distribuce se vyhýbá obchodním řetězcům a prezentace vůní je uměleckým zážitkem. V Brně je takovou parfémovou uměleckou oázou butik Vavavoom, kde se při uvádění novinek můžete potkat s jejich tvůrci nebo zažít uměleckou performanci ve spojení s hudbou, výtvarným uměním i kulinářskými výtvory. Parfém se ve 21. století stává uměleckým dílem a potěšením, které dopřáváme sami sobě.

Na závěr se nemohu nezeptat: s jakým parfémem tvoříte nerozlučnou dvojici vy osobně?

Miluji vůni růží, a to jak přírodní, tak v parfémech. Parfém, který je mým "voňavým stínem", ale neprozradím; ostatně běžně jich střídám v různých kombinacích desítky. Vůně jsou pro mě terapie i součást mé identity a volím je podle nálady a příležitosti.

K mým oblíbeným značkám patří Une Nuit Nomade, propojující vůně s cestami do exotických míst; WienerBlut, odkazující názvem k vídeňské kultuře; Meo Fusciuni, jejíž zakladatel se při tvorbě vůní inspiruje literaturou, hudbou, výtvarným uměním a filmem; Tauer Perfumes, využívající inovativní složky i fair trade přírodní ingredience, a Oriza L. Legrand, oživující historické vůně.

Rozhovor vznikl pro časopis Estetika 6-8/25